Sms o smutku a stesku

Postýlka prázdná, kolem mě ticho. Žádný dotek, žádné pohlazení. Prozradím Ti jedno mé tajemství: Miluju Tě. Těším se na to, až budu vedle Tebe usínat a doufám, že ne naposled.

Tak jako uvadá růže,
tak jako usychá květ,
tak bodají nože,
tak zbořil se mi celý svět!
Myšlenky černé, v srdci tisíce ran,
já už nemám sílu jít dál...

Lásko má, já stůňu. Ale je to jen velkou láskou k Tobě. Tak co s tím uděláš? Vezmeš do ručky svůj malinký telefonek a rychle mi zavoláš.

Láska je jak peříčko, zlehýnka se vznáší... přiletí, odletí, zůstaneš sám... a mně se po Tobě moc stýská.

Všechno, co jsem měla, jsem ti dala! Svoje srdce, svůj svět, svou lásku! Ale tys to jen tak vzal a zahodil! Teď ses vrátil a myslíš, že POUHÉ promiň postačí? To se pleteš, já už ti neodpustím, já už tě neznám...

Není na světě většího bolu,
než milovat Tě a nebýt spolu.

Když padá hvězda z nebe,
vzpomínám na Tebe.
Tajné přání kéž by se mi splnilo,
pak už by v mém srdci pro jiného místo nebylo.
To místo je tam, ale volné stále,
mé srdce touží poznat svého krále.
Ten král jsi Ty, lásko má,
chci být ve Tvém srdci ta jediná.
Proč nemůžeš to pochopit,
vždyť bez Tebe, lásko, už nemůžu dál žít...

Jsi tak daleko
a přece tak blízko.
Ve svém srdci Tě stále mám,
ráda se s Tebou shledávám.
Moje úzkost nadchází,
když se s Tebou rozcházím.
Já chtěla bych s Tebou být,
abychom mohli společně snít.
Dáváš mi krásnou naději,
s Tebou jsem ale raději!

Milovala tě holka, co se lásky bála.
Holka, která o tebe stála!
Vzpomínky už jen v hlavě má,
a proto ten den proklíná.
Jen ráda by ještě ochutnala tvé rty,
ale to bys musel chtít i ty!

Proč jsi ke mně takhle mluvil
a proč jsi mě líbat chtěl?
V mém srdci jsi lásku vzbudil
a sám na mě zapomněl.