Sms o smutku a stesku

Ležím na postýlce,
a toužím po naší nádherné vzpomínce.
Jak jsem Tě líbala
a do tvých očiček se Ti upřímně dívala...
(rty vnímaly Tvoji krásnou pusinku)
a moje láska k Tobě přesahovala mezí,
tak proč už mě nemáš rád? V čem to vězí?

Člověk prý zjistí, co měl, až když to ztratí. Já tě ztratila a nepociťuju velkej smutek, jen lítost nad tím, že to muselo skončit zrovna takhle.

Už je to tak dávno, přesto tě furt vidím,
ve své blízkosti tě cítím...
Už je to tak dávno, já přesto vzpomínám,
ve své mysli tvoji fotku mám...

Postýlka prázdná, kolem mě ticho. Žádný dotek, žádné pohlazení. Prozradím Ti jedno mé tajemství: Miluju Tě. Těším se na to, až budu vedle Tebe usínat a doufám, že ne naposled.

Tak jako uvadá růže,
tak jako usychá květ,
tak bodají nože,
tak zbořil se mi celý svět!
Myšlenky černé, v srdci tisíce ran,
já už nemám sílu jít dál...

Lásko má, já stůňu. Ale je to jen velkou láskou k Tobě. Tak co s tím uděláš? Vezmeš do ručky svůj malinký telefonek a rychle mi zavoláš.

Láska je jak peříčko, zlehýnka se vznáší... přiletí, odletí, zůstaneš sám... a mně se po Tobě moc stýská.

Všechno, co jsem měla, jsem ti dala! Svoje srdce, svůj svět, svou lásku! Ale tys to jen tak vzal a zahodil! Teď ses vrátil a myslíš, že POUHÉ promiň postačí? To se pleteš, já už ti neodpustím, já už tě neznám...

Není na světě většího bolu,
než milovat Tě a nebýt spolu.

Když padá hvězda z nebe,
vzpomínám na Tebe.
Tajné přání kéž by se mi splnilo,
pak už by v mém srdci pro jiného místo nebylo.
To místo je tam, ale volné stále,
mé srdce touží poznat svého krále.
Ten král jsi Ty, lásko má,
chci být ve Tvém srdci ta jediná.
Proč nemůžeš to pochopit,
vždyť bez Tebe, lásko, už nemůžu dál žít...