Sms o smutku a stesku

Ty jsi moje láska, Ty jsi můj sen.
Bez Tebe nemá můj život smysl,
Ty omámils mou mysl.
Miluji Tě moc,
chci Tě líbat, ať je den či noc.
Už se zas moc těším, až budeš u mě...

Proč jsi mě nechal samotnou a uplakanou v tomhle světě? Byli jsme jedno tělo, duše, jedno srdce... Tak proč teď stojím sama a kapky deště ze mě smývají bolest, kterou jsi ve mně zanechal?

Sedím,
na monitor hledím,
co napsat mám?
Tak třeba: že tě ráda mám...
Ale to přece dávno víš.
A já vím, že tě v srdci pořád nosím,
že dotknout se tě a milovat se s tebou
- po tom moc toužím,
ale proč se pořád pochybnostmi soužím?
Čemu přednost dát?
Nenechat si ublížit, nebo bez rozmyslu milovat?

Zase cítit lásku, na očích mít bílou pásku a hlavu tebou spletenou jak kdysi.

Moc jsi pro mě znamenal, znamenáš a znamenat budeš. Byl jsi první, kterého jsem milovala a jediný, komu jsem dala další šanci... I přesto toho nelituju.

Už nevím jak dál žít,
když Tebe nemůžu mít.
Každým dnem mě trápíš
a očima mě dráždíš.

Vzal jsi mou duši do svých dlaní, zlehounka, aby neucukla... Pohladil jsi jí bolístky, pofoukal jsi jí jizvy, usmál ses a vrazil do ní nůž...

Bylo to tak krásné, jen ty a já! Nemělo to žádnou chybu! Byla jsi pro mě to největší štěstí, které mě kdy potkalo, ale já nikdy nemám tak velký štěstí, a proto to muselo skončit! Chybíš mi a chci tě zpět!

Mysli si o mně, co chceš, ale jsem tebou posedlý a nedokáži si tě vyrvat ze svého srdce. Chci o tebe bojovat. Miluji tě víc než svůj život.

Ahoj lásko, moc se mi po Tobě stýská. Chybí mi Tvé jemné ruce, Tvůj milý úsměv a Tvé krásné oči. Proč tu nejsi se mnou, nehladíš mě a nelíbáš? Proč jen neslyším od Tebe ta tři něžná slova: Mám tě rád? Tak ráda bych je od Tebe slyšela, ale tys už je řekl jiné, a mé srdce umírá láskou a steskem k Tobě! Miluji Tě...