Sms o smutku a stesku

Lásko, udělala jsem tolik chyb, za které teď platím. Největší z nich je, že jsem tě nechala jít... Odešel jsi za jinou a já teď tady trpím, když pomyslím, žes teď mohl být můj. Vím, že mi to nikdy neodpustíš, ale chci, abys věděl, že tě miluju a nikdy na tebe nezapomenu. Sbohem, lásko!

Zhasněte lampy, přikryjte piána a zahalte bubny a přistupte... Psovi, aby neštěkal, předhoďte šťavnatou kost! Tys byl mé poledne, má půlnoc, můj sever, můj jih, můj východ i západ. Myslela jsem, že je to navždy... Můj omyl! Zastavte zemi, vylijte oceány a zničte lesy, protože tohle už nikdo nezmění.

Jsi tak daleko, i když to ani zas tak daleko není. Já mám daleko k tobě i k tvojí duši. Sama si nedokážu odpovědět na to, proč tě tak bezmezně miluju? A proč bez tebe žiju?!

Já nehněvám se na Tebe,
žes mi srdce vzal,
ale že jsi zradil
a do očí mi lhal.

Dříve jsem měla tolik nesmyslných přání a tužeb, na kterých mi teď už vůbec nezáleží... Dnes už bych chtěla být jediné a pro mě to nejdůležitější... Tvé všechno, jako dřív!

Kdyby lístek uměl mluvit,
který Ti posílám,
jistě by Ti pověděl,
že na Tebe vzpomínám.

Proč nepíšeš, proč to děláš? Chceš, abych pořád trpěla? Tak to máš, dosáhl jsi svého! Trpím, brečím, myslím jenom na Tebe!

Když jsem Tě poprvé uviděla, řekla jsem si: Šťastná holka, která získala Tvé srdce. Pak jsem se stala já tím nejšťastnějším člověkem na světě - díky Tobě. Teď chci zapomenout... i přesto, že Tě mám ještě stále ráda...

Chybí mi Tvé polibky, Tvá vůně vlasů, chybíš mi celičká...

Tam, lásko, kde je obzor,
co nás jednou spojí.
Kde začíná už nebe
a kde stromy ještě stojí.
Tam, miláčku, cítíš ten sníh,
na bitevním poli...