Pospíchám, ani nevím proč...

Pospíchám, ani nevím proč,
však něco mě táhne a říká, skoč!
Nemám kam jít, nemám koho milovat,
jen jedno nesmím, a to toho litovat.
Lítost? Vždyť to slovo bolí
a je horší než tisíc ran holí.
Příležitostí je spousta a možná za to stojí,
já však nechápu,
proč se dvě srdce tak náhle spojí...
A pak náhle rozdělí.
Chybou? Možná...
Ale čí? Mou? Ne, Tvojí...