Někdy se mi zdá, že je neprohlédnutelná tma, ačkoliv paprsky úplňku pronikají do mého pokoje a zahánějí mi spánek. To bych pak chtěla stáhnout slunce z nebe a do každého tmavého rohu dát kousek, to si pak přeju, aby bylo zítra a s ránem zmizel můj smutek. A místo teplých papučí, chtěla bych být v Tvém náručí, avšak není slunce, nejsi ty - jen černé mraky na nebi. A když se mé oči zavřou únavou, zas slyším šumět vlnu za vlnou, zas vidím dunu, jak přesýpá zrnko za zrnkem, zas cítím ruce Tvé, rty, něžné doteky. Zas vidím Tvůj úsměv schovaný za hrnkem.