Myšlenky za deště

Venku prší a já myslím na Tebe, na to, jak moc jsem Tě milovala. Opustil jsi mne, bez vysvětlení a já zůstala sama. Ale už nejsem sama, lásko, už ne. Máme syna, je ti tolik podobný a ještě tak maličký. Všechna má láska, kterou jsem cítila k tobě, patří teď jen a jen jemu. Přála bych si, aby jsi ho viděl, jak je nádherný. Možná jednou přijdeš, a zase řekneš, že jsi udělal chybu, ale tentokrát ti už neodpustím, už kvůli synovi ne. Nechci, aby jsi mu napovídal, jak moc ho miluješ a pak jsi zase šel jinou cestou bez nás.