Vím, že již dávno spíš... noc...

Vím, že již dávno spíš... noc svírá Tě ve svém náručí a mně nedovolí pohlédnout Ti do očí... Smířím se s tou křivdou, že očka Tvá hledí na jinou... na dámu velmi půvabnou, tajemnou, avšak žárlivou... Noc sama vytváří zde drama žárlivé, ach, mé srdce bolavé... teď patříš jí! Ráno, až se probudíš, s ní se rozloučíš... tiše odejde, však zpět vrátí se. Stále totiž touží po Tobě... Je těžké dělit se s nocí, jenž svírá Tě ve svém náručí...