Ubylo ostychu

Ubylo ostychu, co chtěl nás ohlídat
a naše těla začalo nebe zalévat.
Oblohu rozjasnil láskou měsíc,
chtěli jsme jen sebe, louku a nic víc.
Rosa trávu postříbřila kapkami něhy,
jen v dálce bylo cítit loňské sněhy.
Byla to láska, je to láska,
láska to i bude a to není sazka.
My dva jsme svoji
a je to láska - to, co nás pojí.