Zas tu ležím v pokojíku...

Zas tu ležím v pokojíku
bez světla a popelníku,
jenom tupě pohlížím
a o tobě přemýšlím.
Je to strašně tajné
a pro mě nesnadné.
Ty jsi slunko rozzářené,
které nikdy nevybledne!
Silou, štěstím nabíjí mě,
přitom pěkně zabíjí mě.
Nemůžu nic nenapsat,
protože mám nejspíš zkrat.
Srdci bohužel neporučím,
a tak si tu smutně bručím.
O tobě si nechám zdát,
jestli půjdu vůbec spát...