Nepolapitelné myšlenky

Hlavou se mi honí tisíce myšlenek, ale žádnou nezachytím. Připadají mi jako proud křišťálové vody v řece, která plyne v dáli. Tělem mi zmítá vášeň, touha po tvém těle, v očích mám jiskřičky radosti, touhy, vášně. Když na tebe myslím, jsem jak malé dítě, které chce být kojeno. Umírám žízní a ta myšlenka se pořád vrací, vyschlo mi v hrdle, víčka těžknou a všude okolo je šero a já čekám, že se z něj vynoříš, ale jsi jak fata morgána, která se pořád vzdaluje a dohání mě k šílenství...