Sms o smutku a stesku

Utíká den za dnem, týden za týdnem... nemohu být s Tebou a moc mě to trápí, lásko. Vím, že Tvoje srdíčko se cítí opuštěné, ale já jsem stále s Tebou. I když jsme od sebe daleko, duší i srdcem jsme stále u sebe... Miluji Tě!

Miláčku, stále Tě moc a moc miluji, na to nezapomeň. Nemusíš mě milovat, měj mě alespoň rád navěky... Stýská se mi po Tvém sladkém miluji Tě.

Proč mi nezvedáš telefon? Já už vím, asi se nechceš opičit, když já ti zvedám něco jinýho :o)

Ty zlomils mi srdce,
do duše vhnal mraky,
život chutná trpce
opuštěným, mně taky.
Sama na světě když usínám
a v srdci jenom žal,
pokaždé se nebe ptám,
kdo mi tě, lásko, vzal!

Miláčku, já už to bez Tebe nemohu vydržet, strašně moc Tě miluju! Všechno mě moc mrzí! Potřebuju Tě mít u sebe, protože jsi ten nejdůležitější a nejkrásnější smysl mého života. Miluju jen Tebe, tak mi to, prosím Tě, věř. Vždyť víš, jak moc pro mě znamenáš... Chybíš mi... Nevím, jak dlouho to bez Tebe vydržím, tak dej mi ještě šanci! Nechci se Tě jen tak vzdát! Myslím jen na Tebe a nic jiného pro mě neexistuje! Moc Tě chci! Miluju Tě.

U stolu sedím,
do tmy hledím,
na Tebe vzpomínám
a lásku zaklínám.
Líbam Tě, miláčku,
doprostřed čumáčku,
na obě očička,
Tvá milující kočička.

Dobrou noc a hezké sníky,
pusinky na tvé rtíky
bych ti dal,
ale nesmím se jich dotýkat.
Dotýkal bych se jich rád,
kdybych tě směl milovat.
Nevím, čím to je, že na tebe myslím den i noc,
už mi to připadá jak nemoc.
Mně ta nemoc nevadí,
ale tobě aby to nebylo otravný.
Hezky se měj
a třeba na mě vzpomínej.

Už tři dny jsem necítila Tvoje rtíky na svých a to je pro mě strašně dlouho! Nemůžu se dočkat, až budu zase s Tebou, lásko. Moc Tě miluju, jsi moje štěstíčko. Jsi to, co pro mě znamená nejvíc na týhle planetce...

Kde stále sílu brát?
Kam před Tebou utíkat?
Z karet si stavět pevný hrad
a čekat, kdy začne vítr vát?
Já nechci víckrát vzpomínat!
Ten večer - měla jsi dávno spát.
Ten večer sis chtěla jenom hrát
a já se měl loutkou stát.
Líbat a nemít při tom rád?
Takhle by měl svět fungovat?
Večer objímat, ráno lhát?
Polibků ve tmě litovat,
když ráno dává noci mat?
Tohle se vážně mělo stát?
Zbývá mi jen si tiše přát
jedenkrát neprohrát.

Říkáš, že mě miluješ,
tak proč ty tvé zásady?
Někdy máš divné nápady
a jde z tebe strach...
A já se bojím dne,
kdy přijde krach našeho vztahu
a moje láska bude v tahu...
Mám strach, že chceš jako ostatní jen to jedno...
Není to pravda?