Sms o smutku a stesku

Šílím! Má duše není v pořádku! Tisícekrát se dívám, kdy se mi ozveš. V noci nespím, to sním o našem milování. Můj pohled na svět není v pořádku. Už blázním! Nevyrovnám se s tím, že se mi neozveš. Vím o Tvé touze... po mně a nechápu...

Byli jsme přátelé,
ty jsi však chtěl víc,
všechno jsi tím pokazil,
všechno je pryč...

Stín padá na naše tváře,
v dáli ji halí záře,
už se nesměje, už je jiná,
její láska usíná,
žena oděná v černé,
rozesmát ji není snadné,
stále toužím po poznání,
po sladkém usínání.
Tak tu ležím sám,
velkou bolest prožívám.

Včera večer jsem prosila svého anděla, aby Tě hlídal. Odešel, ale za chvilku se vrátil, usmál se a řekl: Anděl nemůže hlídat anděla. Z mého andílka nezbyla ani křídla, už nemám anděla... Kde jsi? Mám zase poprosit svého anděla, aby Tě našel?

Myšáčku můj, lásko má,
bez tebe se mi špatně usíná.
S každou minutou bez tebe,
vykřičet chtěla bych do nebe,
že chybíš mi tu strašně moc,
však naše láska má obrovskou moc.
Tak velká a přece není vidět,
vůbec není potřeba se stydět,
před miliony lidí říct,
že miluji tě čím dál víc :-* !!

Milenci v parku tiše se líbají,
neznají ostych, lidé se dívají.
Procházím kolem s pocitem viny,
probírám v hlavě své vlastní činy.
Smutné jsou vzpomínky na krásné chvíle,
míjím ty milence hledaje cíle.
Návaly deprese, přeci se nedám,
vždyť já jsem milenec, jen svůj park hledám...

Miláčku, chybíš mi. Možná víc, než jen tušíš. Chci být teď jen s Tebou, chci pro nás žít. Žiji jen z představ, ale žiji jen pro nás...

A když mě lásce vyučil a slíbal moji líc,
pak za jinou odešel a nevrátil se víc.

Slova nejsou vše! Jsou to jen písmena, která občas říkají lež. Když miluješ, tak věř. Věř na lásku a taky ji dokaž, ukaž, udělej pro to víc než jen vše!

Miluji Tě, chci Tě, dusím se bez Tebe...