Sms o smutku a stesku

Lásko, chybíš mi strašně moc.
Já prosím o pomoc.
Chci být pořád jen s Tebou,
chytit Tě za ruku Tvou.
Společnou cestou jít
a pak Tě něžně políbit...
Miluji Tě.

Nenávidím tě! Moc to bolí, víš?! Snad i ty jednou na sobě tuhle bolest pocítíš. A pak možná pochopíš, že zabil jsi všechno, v co jsem věřila, zabil jsi nás! Už tě nechci znát a lituji toho, že jsem věřila tvým lžím, ale přesto mě moc trápí, že srdce tvé už nikdy nebude mým!

Chci v dešti stát
a vzhůru k oblakům polibky posílat.
Polibky, které tisíckrát mi vrátíš,
polibky, které celé tělo schvátí.

Máš, co jsi chtěl, teď jsi sám a lituješ. Máš, co jsi chtěl, i já jsem sama a šťastná.

Já Tě tu postrádám, vím, už se ke mně nevrátíš. Jenom vzpomínky mi zůstanou na naše krásný časy. Už jen srdce na střepy, bolest a nenávist k sobě samému za to, jaký jsem byl. Nenávidím se, nejradši bych nebyl. Odpusť, andílku můj, neodmítej mou lásku. Jen Ty a já, a pak už jen svět okolo nás, pamatuješ? Dovol, aby to nebyl jen sen. Sen, který mě teď moc bolí, protože vím, že se už nesplní. Prosím Tebe i boha o odpuštění. Jsem blázen, co pořád píše sms, ale jsem jen zamilovaný blázen. Pokud je i toto hřích, nechci už déle na světě být. Miloval jsem Tě, miluju Tě a navždy budu. Tohle je sms od mého srdce, které křičí a pláče bolestí a říká - andílku, vrať se mi. Nechci už dál bez Tebe žít. Opravdu ne. Bolí to všechno moc a moc. Nikdy si to neodpustím.

Jsi malý hádě zrádný,
co na prsou jsem hřála,
ale kdybych zlatou rybku chytla,
jen Tebe bych si přála!

Nic se nezdálo tak, jak má být, oči v slzách, z lásky jen prach, kouzlo se rázem změnilo v prokletí. Tíha našich slov zmizela v temnotě našich krutých činů. Všeho teď lituji, jen vzpomínky zbyly, teď jsi pryč. Na měsíc koukám a hledám sama sebe. A hlavně Tebe.

Když se dívám na nebe,
vzpomenu si na Tebe.
Chtěl bych Tě teď láskou hřát,
svoje srdce Tobě dát.
Už teď cítím srdce Tvoje,
na oplátku dám Ti svoje.

Když se člověk loučí s někým, koho měl rád, teprve pak si uvědomí, že ho měl móóóc rád... Jako já tebe.

Má duše miluje Tě a Ty to dobře víš,
však asi víc, než tušíš.
Proto nebuď jako dým
a proměň se v bytost,
nechci být jen to míň
a být pouze lítost.
Pochop, že miluji, umím se trápit,
nenech mě celou noc v žalu se topit.