Sms o smutku a stesku

Láska je jako květina, když ji nezaléváš, zvadne. Mně už uvadá, potřebuji Tě.

I když dýcháš a srdce Ti tluče, pro mě jsi odešel, zemřel navždy! Ještě chvíli budu mít v očích slzy, ale nebudu plakat navždy - pro Tebe ne! V mém srdci zůstaneš zamčený, tam uvnitř - a klíč hodím do řeky, aby ho voda odplavila do širého moře. Budu jen vědět, že tam jsi - bez citů a slz! Pro mě jsi zemřel a život už Ti nevrátím!

Já stále chodím za tebou,
i když se tolik stydím,
stále tě musím milovat,
i když tě nenávidím.

Já už se dál nechci trápit,
chci tě zase zpátky mít.
Vím, že už to nejde vrátit,
tak chci o tom aspoň snít...
o nás...

Slova jsou jen od toho, aby zakrývala naše myšlenky. Řekla jsem zlý věci. Myslím, že na TEBE nedokážu ZAPOMENOUT.

Když jsem bez Tebe, cítím se tak sama, jak se cítí nebe bez slunce. Jsme jako noc a den. Stále se míjíme a nemůžeme být spolu. Žít sama, bez Tvé lásky, mi působí bolest.

Proč, proč jen neuděláš jedno jediné znamení, které mě zbaví toho strašlivě tíživého pocitu v hrudi a dovolí mému v nejistotě se třesoucímu srdci konečně se uklidnit a pustit všechen ten strach a zmatek ven? Proč, hraješ si se mnou snad? Nebo to nechceš uspěchat? Jen jediná čtyři slova mně stačí, řekni mi: Cítím to co ty!

Chci se Ti dívat do očí, najít pravdu. To, co si o mně myslíš a mít snahu říct Ti to jediné - CHYBÍŠ MI, moc.

Chtěla bych to, co se nikdy nesplní... být Tvá jediná a úplně poslední... Miluji Tě*

Všechny věty Tebou vyřčený
začínají se nést nad loužemi z dešťů,
nemůžu za to, že je vše zmatený,
byl jsem snad vyhozen ze snu.