Sms o smutku a stesku

Je to tak,
přišel mrak,
naši lásku stíní.
Ale my to překonáme,
vždyť se tolik rádi máme,
nejsme jako jiní...

Jestli se ti taky někdy stalo,
že vzbudila ses zpocená ráno,
protože se ti v noci zdálo
něco moc ošklivého,
že ztratila jsi miláčka svého
a z toho snu zlého
nešlo se probudit,
pak víš, jaké je to, mít
ten nepříjemný pocit,
že svět si dělá, co chce,
a drtí tvoje srdce,
tak surově a prudce :-(

Vím, není to tvoje vina,
bez tebe jsem polovina,
promiň, co jsem udělal,
ihned bych to zpátky vzal.
Prostě jsem chvíli nemyslel,
čert asi plány se mnou měl,
já vím, že si to zasloužím,
ale taky tohle vím:
Miluju jen tebe, nikdy už nebude jiná,
jsi jediná, s kterou se mi dobře usíná.
Dej mi prosím ještě šanci,
bez tebe je tma jak v ranci.

Moje bolest nemá hranic,
je mi z toho všeho nanic,
jak jsi mi to mohla udělat,
vždyť já jsem tě měl tolik rád.

Pověz mi, kvítku medový,
proč já jsem byl tak jalový
a lásku svou ti nevyznal,
dobrovolně se tě vzdal...

Jsem z toho smutný,
bylo to opravdu nutný,
dát mi takhle košem.
Vždyť víš, že tě miluju
a o naší lásce nepochybuju,
tak proč každý svou cestou jdem :-(

Mám, tak rád tě mám,
že nemůžu sám, být sám,
mé myšlenky jsou u tebe.
Soužím se a toužím,
kolem představ kroužím,
jak spolu budeme.

Kdybys mi ještě jednu šanci dala,
jistě bys toho nikdy nelitovala,
já tě mám opravdu upřímně rád
a k nohám ti život svůj neváhám dát.

Nevím, co se stalo,
ale zastavit se to nedalo...
Je mi moc líto, co jsem udělal,
a moc rád bych to teď zpátky vzal :-(

Moje lásko, ani nevíš,
jak moc mi chybíš.
Myslím na tebe každou vteřinu,
o samotě brzy zahynu...