Sms o smutku a stesku

Lásko, jsi tak báječná,
a proto je škoda věčná,
žes mi dala košem
a teďka je po všem...

Pusto a prázdno je všude kolem,
srdce je v troskách, když řekls mi sbohem.
V myšlenkách toulám se s tebou jak dřív,
zmizela láska jak roztátý sníh.
Tvé sliby jsou zrádné jak Damoklův meč,
zbyly z nich střepy a bolestná lež.
Rána je hluboká a těžko se hojí,
následná bodnutí se už nezahojí.
Nestačil rozchod náš, bodal jsi dál,
zničils mi budoucnost, šťastný jsi sám.
Tvé lži jak šípy zasáhly cíl,
samotu nezvládám o chvíli dýl.
Stavíš teď život svůj na troskách mého,
přesto ti nepřeju v budoucnu zlého.

Bolí mě srdce, nejde to vydržet,
kdybys svůj odchod mohl ještě pozdržet,
věřím, že bys svůj názor změnil
a nikdy už mě za jinou nevyměnil...

Myslím pořád na to,
jak hrozné to je, zlato,
když někdo je samotnej,
tak mě prosím neopouštěj...

Miluju tě a nevím, proč
je náš vztah jako kolotoč,
co se v pohádce pokazilo,
vždyť to tak krásné bylo :-(

Miláčku, jsem zdrcený,
mé sebevědomí je na zemi,
ublížila jsi mi hrozně moc,
z mého života udělala noc...

Miluju tě a nevím, proč
začal tenhle kolotoč,
jak jsi vůbec přišla na to,
že nemám jen tebe, zlato... :-(

Miláčku, prosím, nechej mě jít,
už s tebou nemůžu tak dál žít,
když jsme se brali, byl jsi jiný,
škoda, že nejde přepsat dějiny :-(

Myslím na to, kudy chodím,
jestli, zlato, tě nenudím,
poslední dobou jsi nějaká jiná
a já cítím, že je to moje vina...

Jsem přízrak, který tě straší,
zradil jsi lásku naší,
že jsi schopen takového zla
nikdy bych si nepomyslela :-(