Sám světem bloudím, jako něžný...

Sám světem bloudím, jako něžný vánek,
svou píseň si smutně foukám,
slova přeruší až něžný spánek,
když na Tebe se přes víčka koukám.
Nevěřím na boží znamení,
ani na z nebe padající kamení.
Až uslyším ptáčků hlásky,
utopím Tě v moři lásky!